Sekce
Štítky
Kalendář článků
Dejwi se brzy ráno probudil jako první, měl lehký spánek a ruch z ulic města ho nenechal spát. Usedl do křesla, aby počkal, než se probudí i ostatní, jeho myšlenky létaly daleko, když ho ze zahloubání vytrhl tichý nářek z pokoje, kde předchozí den uložili opilého druida. Sténání s sebou neslo tiché nadávky. Opilec má těžká rána, příteli. Proběhlo hlavou Dejwimu a pootevřel dveře do pokoje, kde se stále ještě vznášel opar alkoholu, druid seděl na rozházené posteli a držel si hlavu v dlaních. Dejwi vstoupil a potichu se zasmál. Druid si ho snad ani nevšiml, dál si držel hlavu a naříkal.
„Kdo jste?“ Zabručel náhle, posunul se před druida, aby na něho lépe viděl.
„Jmenuju se Dejwi.“
„Kolik jsem toho vypil? Strašně mě bolí hlava.“ Pustil svoji hlavu a upřel uslzený pohled na Dejwiho, jeho oči byly zcela rudé.
„To nevím, našli jsme tě, když tě hospodský vyhodil.“ Epizodu o smetení k zemi raději vynechal. Druid vytřeštil oči a chytil se za pusu, rychle vystřelil na balkón, odkud se ozýval další nářek. Dejwi jen zakroutil hlavou, opřel se zády o zeď a zkřížil paže na hrudi. Druid se vrátil z balkónu a utíral si pusu. Jeho pohled vypovídal vše o jeho utrpení.
„Už je ti lépe?“
„Ne.“ Padl těžce zpátky na postel.
„Pro začátek bys mi mohl říct své jméno.“
„Už nikdy nebudu pít.“ Zakňoural nedodržitelný slib a zastřel si oči rukama. Dejwi stále čekal na odpověď, druid si až po chvíli uvědomil, že jeho společník se ptal na jeho jméno.
„Narutto.“
„Mám pro tebe nabídku, Naru…“
„Nemám zájem.“ Přerušil hned Dejwiho, sundal si ruce z očí a položil je podél těla. Dejwi se zamračil, začínal být vytočený.
„Vzpamatuj se, člověče!“ Řekl už zvýšeným hlasem, „uvědom si, čím jsi! To chceš celý život nasávat po hospodách a nic nedokázat? To tě to netrápí?!“ Narutto se zamračil, Dejwi uhodil hřebík na hlavičku, ale dávno se tímto problémem přestal zaobírat.
„Jsi druid! Jsi stvořen k boji a ne k posedávání v levných putikách! Až se vzpamatuješ, tak mi přijď říct, budu hned vedle.“ Musel by mu snad dát facku, aby se vzchopil, raději odešel z místnosti a nechal ho dusit se pod tíhou vlastního života. Naruttovi se točila hlava, zvedal žaludek, v hlavě mu rezonovala Dejwiho slova, ale tenhle boj už vzdal. Hrát si naivně na velkého hrdinu dávno přestal, ale neměl už co ztratit, aby to zkusil znovu. Ruch v budově se zvyšoval, ostatní se už probouzeli. Dejwi byl přesvědčen, že ho dokáže donutit, probudit v něm jeho hrdost a lítost nad svým dosavadním životem, ale netušil, že už svým pouhým pokáráním to téměř dokázal.
Nové komentáře
vBulletin zpráva