Fingonek

Většina z nás se jistě shodne na tom, že jídlo je potěšení a o jeho užitečnosti, ba až nutnosti v reálném světě nemůže být pochyb. V Azerothu, našem druhém domově, už toto tvrzení tolik neplatí - vlastně platí, ale hráče jako takové to příliš trápit nemusí.

Znám hráče, pro které je skill Cooking čili vařeni holá zbytečnost. Nebaví je to, je to příliš namáhavé a zabírá to čas, říkají. Možná právě kvůli nim původně tento svátek vzniknul.

Pilgrim's Bounty je inspirován, ostatně jako většina dalších world eventů ve světě World of Warcraft, skutečným svátkem, totiž severoamerickým Dnem Díkůvzdání. Původ tohoto svátku v reálném světě má několik kořenů, ať už oslavy konce sklizně, dobré úrody nebo poděkování vyšším sílám. S ohledem na herní svátek nás může zajímat předobraz Poutníků, kteří našemu festivalu dali své pojmenování - Otcové Poutníci byli, jak možná víte, skupinou protestantů, kteří uprchli z Anglie do Severní Ameriky ve snaze najít zemi, kde by mohli svobodně provozovat své náboženství. 102 kolonistů přeplulo Atlantik na lodi zvané Mayerling - a málem zde zahynulo hlady, protože přišla zima a neměli žádné zásoby. Slitoval se nad nimi jeden indiánský kmen, který jim dodal semena rostlin a naučil je jejich způsobu rybolovu. Tato pomoc jim bohužel přišla draho, neboť bílým není radno věřit:)

I Pilgrim's Bounty je především o jídle a jeho sdílení. Asi nikomu neunikly sestavy stolů, které přes noc vyrostly u všech osmi hlavních měst Eastern Kingdoms a Kalimdoru. Chvíli trvalo, než se hráči naučili zacházet se stoly a židlemi a že nestačí na nich jen sedět, že je potřeba hážet jídlo na židli a ne na hráče a že se židle mohou otáčet kolem vlastní osy (nebýt toho, že jsem si celý event vyzkoušel během prověrování na test serveru, asi bych byl taky hodně zmatený).

A přesto se našli i jedinci, kteří se eventu a daily questů nechtěli zúčastnit, prý pro to, že nemají cooking a nechce se jim ho trénovat. Takoví dostali po právu po hubě a byli odvlečeni k trenérovi a posléze k vendorovi, aby si nakoupili stovky kusů koření, medu a různých dalších lokálně omezených surovin. A popravdě řečeno, nechtěl bych být v tomto období krocanem, neboť jejich stavy byly v průběhu uplynulého týdne těžce decimlovány. A aby ne, když pomalu opékaný krocan je delikatesa... Rozhodně bych mu dal přednost před chlebovou nádivkou, klikvovým čatní, kandovanými batáty či dýňovým koláčem (všechny tyto pokrmy patří na večeři Dne Díkůvzdání).

Nejzábavnější částí eventu, alespoň pro mně, však bylo plnění achievementů Pilgrim's Peril a Turkey Lurkey. Obejtí města aliance a zasednout k jejich stolům byl občas problém, zvláště pokud stoly byly uvnitř města či v jeho těsné blízkosti a všude kolem se rojily stráže na levelu 75. Jelikož jsem měl v té době jen level 49, byl to docela problém a nikde se to nevyhnulo bez úmrtí. Nejhorší bylo dostat se k Exodaru na lodi - na Teldrassil se dá doběhnout s Potion of Water Walking a epickým mountem a pokud se vám podaří doběhnout až do teleportu a zemřít za ním, můžete doběhnout a doplout lodí jako duch. Na Azuremyst se však bez pomoci osmdesátky co pobije útočící stráže dostat nedá.

Nejvíc legrace jsem si užil před Stormwindem, kam jsem šel z důvodu jeho snadné dostupnosti nejdřív. Vyhnul jsem se strážím, nebyl jsem flagnutý pro PvP... bohužel jsem si musel počkat, než se u stolu uvolní místo. Vzhledem k vysoké koncentraci opoziční frakce to byl docela problém, navíc mě určitě neviděli rádi. Ostatně, musím uznat, že nikdo nemá rád, když mu doprostřed hostiny skočíte na slavnostní tabuli s koněm a projíždíte se po ubrusech.

A pak jsem uviděl Night elf Roguna. Netuše nic zlého, popadl jsem vzduchovku s peřím a jednu jsem mu natáhl. To jsem netušil, že mě tato nevinná akce okamžitě flagne pro PvP. Alíci si toho hned všimli a notně rozzuření mou přítomností i předchozím extempóre na stole se do mně pustili. Vyletěl jsem vysoko nad stůl a další ranou už mě dorazili. Sranda musí být.

Kromě krocanů jsem tento týden soucítil i s ubohými roguny - i na ně se pořádaly masové zátahy a najít třeba trpaslíka nebo trolla byl docela problém. Kdosi se na IRC svěřil, že ten den víc než za roguna hrál jako krocan. Vyzrát na tento achievement, jehož úkolem bylo polechtat vzduchovkou roguny všech ras, se dalo trojím způsobem. Ten první spočíval víceméně v náhodě, pokud před vámi stál rogun nebo roguna požadované rasy, vy měli vzduchovku a on nebyl krocanem - prásk ho!

Pokud se vám nechtělo čekat a nechat to na náhodě, druhou možností bylo vytvoření alta na jiném účtu a proplesknout toho. Sám jsem to udělal s orkem a trollem, protože těch je na Phobosu hodně málo. Poslední možností, kterou jsem využil pro hledání trpaslíka a gnóma, bylo vyhledat si jejich přítomnost v Dalaranu pomocí who listu na mém bankovním altu na alianci. A jakmile jsem viděl, že se v Dalaranu skutečně nachází člen dané rasy, vydal jsem se ho (se znalostí jeho jména a funkcí target) hledat. "Můj" dwarf se nakonec schovával v prvním patře hospody Ledgermaine (nebo jak se to jmenuje, je to ta neutrální uprostřed města). Potichu jsem se za nebožáka, který se tam beztak schovával právě kvůli těm honům, připlížil - a achievement byl na světě.

A jsem už Pilgrim? Vlastním krocana, co vycítí svůj osud a skáče na ohniště? Zatím jsem level 54, takže se do Setthek halls ještě nedostanu, naštěstí eventový boss není klasický eventový boss, takže tam zůstává i po konci eventu - a i pak je možné z něj získat achievement. Už mám level 54 a 75% na další, těš se, talon kingu!

A nakonec poděkování celému týmu Twinstaru a zvláště Eclipsovi za to, že to dal dohromady prakticky z ničeho a funguje to! Dost možná, že jsme jediné české freečko, kde to jede na 100%.